doc. MgA. Pavel Kopřiva, Ph.D.

Vyrůst na rumišti, odmala se cpát dusíkem, být za otravný plevel, a všechno to v sobě nakonec přefiltrovat v umění.

(Pavel) Kopřiva pochází z vytěžené bezlesé Bíliny, narodil se do totality a první pořádný strom uviděl až na střední, v Jablonci. Od dětství ho naopak provázel Strom (čti německy) elektrický, kterým probíjí i většina jeho děl. Na vysněnou vysokou školu se nejdřív několik let nemohl dostat, ale jakmile se mu to podařilo, hned si nadiktoval, kdo ho bude učit.

Je současně umělcem, válečným fotografem, ředitelem, vysokoškolským pedagogem, ufologem a elektrikářem.

Pájkou spojí cokoli s čímkoli (třeba nebe s peklem), oblečení si ušije klidně i z jutového pytle a do galerie vyrazí v montérkách nebo v uniformě. „Dělal“ ale i do kosmetiky nebo zbrojařství, a se starším synem zvládl základy rybaření, takže ví, proč všichni rybáři nosí tmavé brýle. Zvládnout základy (kdečeho) je podle něj důležité pro dobrý život. Umět zatlouct hřebík, zapojit repráčky přes čokoládku, umělce do sportu a vědce do umění.

(Nejen) svým dílem Moje džíny předběhl všechny současné upcyklátory světa, má funkční kosu a fame, a obojí se nebojí použít pro dobro lidstva nebo minimálně Kamenického Šenova.

Pavel Kopřiva (*1968) vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliérech Jiřího Harcuby a Adély Matasové, kde také v roce 2004 absolvoval doktorské studium. Jeho konceptuální tvorba zahrnuje kromě instalací a multimediálních objektů také práce, vyznačující se reflexí různých technologií a designu, které posouvá do kategorie výtvarného umění. Často také pracuje s fotografií a videoartem. Ve svých dílech operuje s fikcí, záhadami a mystifikací, ironizuje a podrobuje společenské jevy a události kritice. V jeho mnohdy esteticky a designově dokonalých dílech je skrytý sarkastický podtext a apel na demaskování mocenských strategií systému. Kromě mnoha českých renomovaných galerií vystavoval například v Gallery Spaces v americkém Clevelandu. Do roku 2003 působil jako asistent v Ateliéru konceptuální a intermediální tvorby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a od roku 2007 vede ateliér Interaktivní média na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem. Působí také jako ředitel Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské Kamenický Šenov, nejstarší a nejzázračnější sklářské školy NA SVĚTĚ. Je ženatý s významnou českou uměleckou sklářkou Karolínou Kopřivovou, má dva syny a dům na úpatí prácheňských varhan, plný pokladů.

Děkujeme Jiřímu Dvořákovi za fotografie z Výstavy Nejasná realita