Vladimír Franz
Pedagogická fakulta
Umělec známý svou kandidaturou v prezidentských volbách v roce 2012 nepřehlédnutelným tetováním, ale zejména pak pedagogickou činností. Vyučuje na Divadelní i Filmové fakultě AMU v Praze. Přednášel též na FAVU v Brně, na Masarykově univerzitě v Brně či na Palackého univerzitě v Olomouci. Od března 2016 učí také studenty v Ústí na katedře výtvarné kultury pedagogické fakulty, s kterou podepsal smlouvu na tři roky. Řeč je o prof. JUDr. Vladimíru Franzovi, vysokoškolském profesoru, malíři a hudebním skladateli.

Co je pro Vás důležité při udělování zápočtů studentům. Zda zakroužkují v testu správně odpověď a, b, c, d, anebo naopak zda umí kriticky myslet?

Neustále námi protéká nespočet různých podnětů. Mohou být velkolepé i úplně nepatrné, ale teď jde o to si jich všimnout a zaregistrovat je, aby v nás něco vzkřísily. Lidé by neměli být úplně zploštělí – citoví mrzáci na úrovni leguána. A tím nechci podceňovat leguána a jeho vnitřní život. Pakliže lidé používají mozek pouze ve smyslu paměťovém a neumí si dávat věci do kontextů, stávají se snadnou kořistí pro cokoli a kohokoli. Jaký potom mohou říkat názor na cokoli, když ani třeba neví, že už ten či onen problém byl už dávno vyřešen? Student by neměl v životě fungovat tak, že se bude chlubit tím, kolik zakroužkoval odpovědí v testu. To mohu dělat v neděli v nějakém zábavném kvízu. Důležité je, jak je utvořena jeho osobnost. Působím na školách, které mají umělecké nebo k blízkoumělecké ražení. Ani mě tedy nezajímá, jestli student použil trendy, které jsou zrovna in, ale zajímá mě jeho osobnost uvnitř. I kdyby se vyjadřoval banálními prostředky a neměl zapotřebí si neustále dávat nohu za krk, tak zbystřím. Tohle je pro mě totiž důležité při hodnocení.

„Student by neměl v životě fungovat tak, že se bude chlubit tím, kolik zakroužkoval odpovědí v testu. To mohu dělat v neděli v nějakém zábavném kvízu. Důležité je, jak je utvořena jeho osobnost.“

Co pro vás znamená v dnešní době vzdělávání?

Vzdělání považuji nikoli jen za to, co si zjistím, ale i za to, co prožiji. Musí to být rovnoměrně rozprostřené mezi rozumovou a citovou složkou. Bohužel v dnešní době je trendem, že v podstatě už v každé vesnici budeme mít univerzitu a splníme tak akorát nějaké tabulky a statistiky. Zejména pak se to týká humanitních oborů, kde se často už věda nebo teorie naprosto odchýlily od svého zdroje a daly se na vlastní podivnou cestu.
Připomíná mi to začátek filmu Luise Buñuela Zlatý věk, kdy se vylodí trosečníci na ostrově, předák se postaví na kámen a říká: přistáli jsme v zaslíbené zemi, budeme zde těžit hlínu a vyrábět z ní hlínu. Mám pocit, že v současné době jsme přesně v tomto stádiu. Ta hlína je neuvěřitelně zdůvodňována a podrobována nejrůznějším parametrům, ale je to pouze a jen hlína. Já bych chtěl, abychom těžili hlínu, ale dělali z ní sochy.

Co říkáte na město Ústí nad Labem?

Narodil se tady Anton Raphael Mengs, což byl jeden z hlavních představitelů evropského klasicismu, zejména v Itálii a pak ve Španělsku. Pak jsou i jiné postavy, romantici jako Richard Wagner, který je neustále připomínán, jak leze po střekovské skále a vymýšlí svou operu Tannhäuser. I Karel Máj, který z nedalekých Drážďan jezdil do Brné do zahradní restaurace psát Vinnetoua.
Není to poprvé, co se s Ústím nad Labem protínám. Je to město obrovských kontrastů. Kontrast takové až Hirošimy nebo Berlína v roce 1945 v Předlicích či v ulici Na Nivách v porovnání s krajinou máchovskou. Možná je to dáno i jeho dispozicí, kdy se malý plácek na soutoku Bíliny a Labe v civilizačním náporu změnil v metropoli, které je však v údolí těsno.

Jak vy osobně se tady cítíte?

Když objíždím pomyslné centrum města – chemičku – cítím zvláštní rozpoložení mezi Středohořím a Krušnými horami. Jde o čistě máchovskou krajinu, kde nelze vydržet dlouho. Tak jako by člověk nebydlel trvale třeba na Mount Everestu, tak tenhle parametr má v sobě do jisté míry také Ústí. Cítím se lépe, když jsem někde na kopci a vidím, co se děje padesát kilometrů ode mě. Na druhou stranu je Ústí otevřená forma, neustále nedosycena kulturou. Podobné to je i v Ostravě či v Mostě. To jsou města, která nejsou spokojena. Naopak České Budějovice nebo Plzeň jsou samy o sobě krásná města a nic tam není potřeba, ale Ústí je nezajizvené, neustále se vyvíjející. A to je dobrá zpráva.

Členové týmu
Projekty