Cornejo_web
Renata Cornejo
Filozofická fakulta

Doc. Mgr. Renata Cornejo, Ph.D., vedoucí katedry germanistiky, je v české i zahraniční germanistice známá zejména svými pracemi vztahujícími se k rakouské nositelce Nobelovy ceny za literaturu Elfriedě Jelinek a k tzv. migrační a interkulturní literatuře. Její stěžejní publikace „Heimat im Wort“ (2010) se zabývá autory českého původu, kteří se v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku ocitli v souvislosti s emigrační vlnou po r. 1968, a věnuje se také otázce, jak se volba němčiny, jako literárního jazyka, i osobní zkušenost emigrace promítají do jejich literární tvorby a literárního jazyka. Součástí publikace jsou i záznamy deseti rozhovorů, které s významnými reprezentanty této literatury vedla, mj. s Jiřím Grušou, Otou Filipem nebo Janem Faktorem.

Hovořit se svým obchodním partnerem v jeho rodném jazyce, znát dobře kulturu jeho země a kulturní odlišnosti, na které můžete adekvátně reagovat – to vše je důležitý předpoklad pro úspěšnou komunikaci ve všech oblastech. A to je i to, co se snažíme našim studujícím během studia interkulturní germanistiky zprostředkovávat.

Jakou roli hrají tito autoři z bývalého Československa v současné německojazyčné literatuře? Mají něco společného?

Určitě. Všichni odešli z Československa v souvislosti s politickými událostmi v r.  1968 – někteří pod nátlakem, jiní se rozhodli pro odchod z vlastní vůle jako výraz nespokojenosti či protestu. Někteří byli už známými autory, jiní začali psát teprve v zahraničí a část z nich se ocitla v německojazyčném prostředí ještě v dětském věku. Rozhodnutí psát v německém jazyce tak bylo pro některé dost obtížné, neboť začínali tzv. od píky nebo hodně pozdě, pro jiné naopak naprosto logickou volbou, protože chodili do německých, rakouských nebo švýcarských škol. Co však mají všichni společné, je přetrvající velmi silný vztah k rodné zemi a češtině, což se promítá jak do témat jejich tvorby, tak i do jejich německého jazyka – s oblibou například používají slovní hříčky nebo neobvyklá slova. Mnozí z nich považují za důležité působit i jako pojítko mezi oběma kulturami, a ve své tvorbě tak přibližují německojazyčnému publiku cíleně české dějiny a kulturu, někteří z nich i svou mimoliterární činností – například Jiří Gruša působil několik let jako velvyslanec ČR v Bonnu a ve Vídni.

Jak hodnotí dotyční autoři Českou republiku v porovnání se zemí, v níž momentálně žijí?

To je velmi zajímavá otázka a není jednoduché na ni v krátkosti odpovědět. Samozřejmě tito autoři ve svých dílech tematizují své zkušenosti v zemi, kterou opustili, i zkušenosti ve své nové vlasti, a ty jsou mnohdy velmi rozdílné. Možná bude pro někoho překvapivé, že se často dívají na své „nové domovy“ poměrně kriticky, zejména co se integrace cizinců do běžného života týče nebo reglementujících společenských konvencí, postavení žen nebo celkové emocionální odtažitosti – to platí zejména pro Švýcarsko, které je často na první pohled považováno za vysněný „ráj“ v oblasti hospodářské i jako garant demokratických hodnot. Zároveň se snaží ve svých dílech přiblížit německojazyčným čtenářům českou historii a kulturu, velmi pozorně a kriticky sledují také aktuální dění ve své bývalé vlasti. Záleží jim na tom, by se naše země vyvarovala chyb, kterými si v minulosti prošly západní demokracie, a tak lehce se nevzdávala svých „středoevropských hodnot“ výměnou za společnost měřící svou cenu jen dle ceny tržního hospodářství. Je logické, že jako migranti, kteří našli podporu a nakonec i nový domov v jiných evropských zemích, se znepokojením sledují aktuální českou politiku a xenofobní postoj části obyvatelstva vůči migrantům z jiných zemí.

Na katedře germanistiky působíte od jejího vzniku v r. 1990 a v čele katedry stojíte od roku 2010. Jakým způsobem se odrážejí Vaše badatelské zájmy v jejích aktivitách a profilaci?

Moje akademická dráha je skutečně velmi úzce propojena s Ústím nad Labem. Po studiu germanistiky na Univerzitě Friedricha Schillera v Jeně jsem nastoupila na právě nově založenou katedru germanistiky a zůstala jí věrná až dodnes. A rozhodně toho nelituji. Měla jsem tak možnost být u zrodu něčeho nového, sledovat postupný růst a vývoj katedry a od r. 2010 se na něm aktivně podílet i ve funkci vedoucí. Není náhodou, že se ústecká germanistika cíleně profiluje v oblasti interkulturní germanistiky. Nejen já, ale prakticky všichni kolegové a kolegyně se věnují ve svých oblastech jak interkulturním, tak i česko-německým vztahům. Neméně důležitou roli pro naše zaměření sehrála samozřejmě i geografická poloha města Ústí nad Labem na česko-saském pomezí a historický kontext severočeského regionu. Jsme tak v současné době jediným germanistickým pracovištěm v republice, které nabízí zájemcům o němčinu studium interkulturní germanistiky jak na bakalářském, tak na navazujícím magisterském stupni.

Kdybyste chtěla napsat „příběh katedry“, jaké situace nebo úspěchy byste zmínila?

Ráda bych v této souvislosti použila název známého německého románu pro mládež Michaele Endeho „Die unendliche Geschichte“ – doufám, že zde píšeme něco jako „Nekonečný příběh“. Snažíme se neustále hledat nové cesty, které by nás posunuly dál a reagovaly zároveň také na aktuální potřeby oboru i regionu. Jak jsem už zmínila, jako první a zatím jediné germanistice v České republice se nám podařilo akreditovat interkulturně zaměřené germanistické obory, od r. 2013 pak nabízíme – opět jako první germanistika v České republice – možnost získání dvou magisterských titulů v rámci studia tzv. dvojitého diplomu. Tento program je realizován ve spolupráci s Univerzitou Bayreuth a umožňuje našim studujícím po prvním roce studia pokračovat na partnerské univerzitě a s jednou diplomovou prací získat magisterský titul Mgr. u nás i titul M.A. v Německu, což otevírá absolventům jedinečné možnosti uplatnění na pracovním trhu de facto po celé Evropě. Za velký úspěch považuji také, že jsme schopni našim studujícím nabídnout kompletní cestu za vzděláváním, a to od bakalářského stupně až po stupeň doktorský. Od r. 2016 mohou u nás (vedle Prahy, Brna a Olomouce) studovat zájemci v doktorském studiu obor „Německá literatura“.

Také bych ráda zmínila, že díky dlouhodobým kontaktům a výzkumné práci katedry mohla v roce 2014 vzniknout při Vědecké knihovně UJEP Rakouská knihovna, což je síť více než 60 veřejně přístupných knihoven po celém světě specializovaných na Rakousko, jeho kulturu, reálie a politiku. A v neposlední radě zde patří zmínit i naše vědeckovýzkumné úspěchy – od r. 2007 vydáváme vlastní, mezinárodně uznávaný germanistický časopis Aussiger Beiträge a na podzim 2016 jsme uspořádali velmi úspěšný světový kongres interkulturní germanistiky, na který se k nám do Ústí sjelo přes 200 významných germanistů a germanistek ze 48 zemí světa. Že se jednalo o akci mimořádného rozsahu a významu podtrhuje i skutečnost, že se tento světový kongres konal v České republice poprvé, a to poté, co mu předcházely tak atraktivní destinace jako Tokio, Bombaj nebo Káhira.

Jak je podle Vás náročné se naučit mluvit německy?

Znám řadu Němců, co se učí česky, a přirozeně množství Čechů a Češek, co se učí německy, takže mohu porovnávat. Němčina se v tomto srovnání jeví jako o mnoho snadnější jazyk, což je dáno jednodušší gramatickou strukturou, mnohem menším počtem výjimek, jednodušší výslovností a také výrazně lepší metodickou propracovaností výuky němčiny jako cizího jazyka. Navíc mnohdy mnozí z nás ani netuší, kolik českých běžně používaných slov – ať už ve spisovné nebo hovorové češtině – je díky naší dlouholeté společné historii a vzájemným kulturním vazbám vlastně německého původu. A jaká je němčina? Nádherná. Je to jazyk dlouhé řady nositelů Nobelovy ceny za literaturu, velkých filozofů a vědců a také moderní evropské kultury. Ráda bych ale dodala ještě jednu věc: Vzhledem k tomu, že s Německem a Rakouskem sdílíme nejdelší společnou hranici a Německo je zároveň největším světovým exportérem zásadního významu nejen pro Českou republiku,  je němčina jazykem velmi atraktivním a mnohdy nezbytným  i ve světě velkého „byznysu“. Hovořit se svým obchodním partnerem v jeho rodném jazyce, znát dobře kulturu jeho země a kulturní odlišnosti, na které můžete adekvátně reagovat – to vše je důležitý předpoklad pro úspěšnou komunikaci ve všech oblastech. A to je i to, co se snažíme našim studujícím během studia interkulturní germanistiky zprostředkovávat.

A co studium učitelství a vaši absolventi – dnešní učitelé a učitelky německého jazyka?

Ani na ně rozhodně nezapomínáme. Vzdělávání kompetentních a hlavně pro obor zaujatých učitelů a učitelek němčiny, kteří jsou schopni své nadšení přenést na žáky a motivovat je k poznávání kultury a jazyka našich sousedů, je jeden z našich hlavních úkolů a cílů. Že se nám i na tomto poli daří, dokazují mj. i ocenění našich absolventů a absolventek Cenou nejlepší němčinář/ka roku. Za velmi důležité však považujeme nejen kvalitní vzdělání, ale také úzký kontakt s učiteli a učitelkami z praxe a cítíme se zodpovědni i za jejich další vzdělávání. Proto bylo při katedře germanistiky v r. 2017 zřízeno metodické centrum CEPRPONIV, které pořádá řadu seminářů, workshopů, exkurzí a dalších akcí didaktického zaměření, kterých se mají možnost zúčastnit i naši studující učitelských oborů. Jeho součástí je také speciálně za tímto účelem zřízená metodicko-didaktická knihovna, která nabízí vyučujícím německého jazyka několik stovek odborných publikací, učebnic a řadu dalších didaktických materiálů či jazykových her pro přímé využití ve výuce. Už nyní máme signály, že je o fond knihovny zájem i mimo severočeský region, neboť podobně zaměřená knihovna s výpůjční službou dosud v České republice neexistuje.

Není těch aktivit na Vaši spíše malou katedru příliš?

Nestěžujeme si. Ráda bych ale zdůraznila, že by to vše bylo stěží možné bez podpory našich četných partnerů doma i v zahraniční. Jako příklad mohu uvést náš „nejmladší“ projekt realizovaný ve spolupráci s Činoherním studiem a katedrou slavistiky v Drážďanech. Díky společnému studentskému projektu s názvem „Překročit hranice“ mohla být v ústeckém Činoherním studiu uvedena na jaře 2018 už pátá hra vybraného současného německojazyčného dramatika, a to formou scénického čtení v překladu našich studujících. Pro studující je to jedinečná a zároveň fascinující zkušenost podílet se na překladu divadelního textu, který pak spatří – v provedení studentů DAMU nebo AMU – na prknech, která znamenají svět. Velmi plodná je také spolupráce s pražským Goethe-Institutem, s nímž vytváříme vzdělávací program nejen pro naše studující, ale zejména pro učitele a učitelky německého jazyka, velmi plodná je dále spolupráce s Rakouským kulturním fórem v Praze, s Euroregionem Elbe-Labe či s Collegiem Bohemicem, což jsou organizace, se kterými spolupracujeme zejména při pořádání různých kulturních nebo vědeckých akcí.

Závěrem snad jen tolik: Důležité je pro mne vytvářet na katedře takovou tvůrčí atmosféru, která každému umožní rozvíjet svobodně jeho badatelské záměry a předávat své znalosti a zkušenosti další generaci, neboť když se podaří smysluplně propojit osobní zájmy a kompetence každého z nás se zájmy  katedry, našeho oboru a regionu, je to ten nejlepší předpoklad k tomu, aby se u nás odborně kvalitně vzdělávali a především také dobře cítili i naši studující. A o to nám jde především.

Členové týmu
Projekty