Petr Houdek
Fakulta sociálně ekonomická
Ing. Petr Houdek působí jako odborný asistent na katedře ekonomie FSE, kde se spolupodílí na vzniku Institutu forenzní a experimentální ekonomie (iFEE). Pracuje rovněž na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Prošel krátkodobými studijními stážemi na Stanford University či George Mason University, byl členem Society for Neuroeconomics. Nyní se výzkumně i pedagogicky věnuje zejména experimentální a psychologické ekonomii, a to především sféře rozhodování o zdraví, financích a volbě partnera. Vedle toho pravidelně píše o behaviorální ekonomii v populárním tisku a na svém blogu Pokusy na lidech a společnosti.

Věnujete se experimentální a psychologické ekonomii. Můžete stručně nastínit, jaký je mezi těmito dvěma termíny rozdíl?

Jak název napovídá, experimentální ekonom používá pokusy – ať již v počítačové laboratoři, nebo v terénu. Může třeba, ve spolupráci s firmou, některým náhodně vybraným pracovníkům umožnit práci z domova, jiní naopak setrvají na pracovišti, a sleduje, která skupina pracovníků je více produktivní. Zjištěním výkonů pracovníků v obou skupinách a kalkulací ušetřených nákladů, například za menší nájem kanceláří, může firmám přímo stanovit, zda se jim zavedení práce z domova vyplatí či ne.

Nebo vezměme si třeba výzkum faktorů, které ovlivňují vývoj na burze. V realitě se mění najednou příliš mnoho faktorů, aby bylo možné zjistit, proč a za jakých podmínek vznikají třeba bubliny – neodůvodněně vysoké růsty určitých aktiv či sektorů. Kontinuálně se mění stav hospodářství, ekonomické vyhlídky, vznikají nové technologie, mění se očekávání investorů, výkony podniků, aktiv atp. Nelze říci, který faktor bublinu nastartoval. Experimentální ekonom proto vytvoří hru simulující burzu, jíž se účastní participanti, kteří hrají o reálné peníze. Experimentátor pak dá hráčům třeba více peněz – simuluje přísun likvidity na trhy – a sleduje, zda je větší šance, že na burze vznikne bublina. Jelikož se v experimentu změnil jediný faktor, lze určit, zda má či nemá vliv. Souhrn mnoha a mnoha podobných experimentů pak nabídne určité porozumění dynamice vzniku bublin.

Psychologická ekonomie se pak snaží zkoumat, jaké myšlenkové procesy stojí za určitým chováním. Budu-li pokračovat v příkladu výše, psychologického ekonoma by zajímalo, zda bubliny za jistých podmínek umožňuje u různých investorů vychýlená pozornost jen k určitým informacím, stádní chování, nadměrný optimismus nebo umocněné vyhledávání rizika.

Publikujete také články o behaviorální ekonomii a na svém blogu Pokusy na lidech a společnosti. Jak moc se odlišuje behaviorální ekonomie od té experimentální a psychologické?

Behaviorální ekonomie je do jisté míry synonymem psychologické ekonomie. V posledních desetiletích se dá vypozorovat nástup tzv. behaviorální vědy, multidisciplinárního přístupu komplexně se zabývajícího vnímáním, rozhodováním a chováním – kombinuje proto metody a poznatky nejen ekonomie a psychologie, ale i sociologie, antropologie, etologie a dalších nauk. Behaviorální ekonom je vědec zabývající se chováním lidí, otevřený poznatkům dalších věd o člověku.

U krátkodobých vztahů hraje určitě větší roli biologie. Ekonomické faktory naberou na důležitosti při výběru dlouhodobého partnera. Podíváte-li se data z on-line seznamek, pro ženy je jedním z nejdůležitějších kritérií příjem a vzdělání muže.

Odkazujete na nejrůznější zajímavé průzkumy, například že mnozí američtí studenti mají sadistické sklony. Podle čeho vybíráte věrohodnost těchto průzkumů a abych doplnil i druhou část otázky, k čemu mají podle Vás sklony studenti UJEP?

Píši o výzkumech, které jsou inspirativní a ukáží na opomíjený pohled v nějakém problému. Například, že chudí lidé žijí v permanentním stavu zvažování, jak vyjít s penězi, a toto jejich neustálé přemítání jim vyčerpá mentální kapacity. Nemusí pak mít dostatek síly na hlubší přemýšlení nad jinými problémy. Bez ohledu na to, jak jste inteligentní, kvůli chudobě můžete doslova zhloupnout. Mnohé podobné výzkumy, i protože jsou novátorské, se však nepodaří ověřit nebo nalezené efekty fungují jen za specifických podmínek – někdy se však mohou ukázat jako užitečné a lze dle nich navrhnout  opatření zlepšující život lidí. Pak vybírám studie, které nemusí působit až tak zajímavě, ale silně dokazují nějaký fakt. Třeba, že jsou ženy nezaslouženě diskriminovány a nižší plat berou i kvůli předsudkům. To ukazují experimenty, kdy je výběrová komise slepá k pohlaví uchazeče a odborné kvality mužů a žen hodnotí stejně. Když jsou však zcela titíž uchazeči identifikovatelní, muži jsou hodnoceni za schopnější.

Na studentech UJEP – zatím – nebylo provedeno dostatek experimentů, aby se dalo uzavřít, že jsou nějak specifičtí. Z našeho experimentu však příkladem vyplynulo, že i když mohou nezaslouženě lehce přijít k penězům, jen velmi málo studentů toho zneužije.

Kdy a jak si lidé v ekonomické sféře škodí a jak a kdy si naopak pomáhají?

To je tak extrémně široká otázka, že na ni nelze jednoduše odpovědět. Typicky si lidé škodí, když jsou nějaké zdroje omezené. Nejvyšších pozic ve firmách, v úřadech, koneckonců i ve školství, je omezený počet a zájemce o ně může zvolit strategii být lepší než ostatní či svým konkurentům škodit, pomlouvat je a hledat postranní uličky, což je často snazší. Ve sféře spotřebitelského rozhodování určitě hraje roli naivita. Nelze, aby nějaký investiční produkt byl systematicky ziskový, řekněme, v desítkách procent. Pakliže je někdo ochoten svěřit peníze někomu, kdo slibuje dlouhodobě takový výnos, sám všem ukazuje, že je naivní a neinformovaný, a pochopitelně nejčastěji o své peníze přijde.

A co sféra osobní. Vybírají si lidé svou partnerku či partnera na základě jejích/jeho ekonomických faktorů, či obecných faktorů, které vyžaduje společnost? Nebo jaké jiné vlivy na nás při rozhodování o výběru partnera působí?

U krátkodobých vztahů hraje určitě větší roli biologie. Ekonomické faktory naberou na důležitosti při výběru dlouhodobého partnera. Podíváte-li se data z on-line seznamek, pro ženy je jedním z nejdůležitějších kritérií příjem a vzdělání muže. Pány naopak zajímá věk a vzhled žen. Popřípadě z mezinárodních výzkumů vyplývá, že čím více stát podporuje svobodné matky, tím více se v dané zemi manželství rozvádějí a je i větší míra nevěr. Ví-li žena, že se o ni stát postará, není k muži jednoduše natolik vázána.

Přejděme k marketingu a k procesu nákupu – jaké jsou nejčastější vnitřní predispozice člověka, který si koupí například nový parfém od známého umělce? Je takový člověk lehce ovlivnitelný? Má nízký intelekt, nebo naopak vysoký? Jakou roli v tomto procesu hraje reklama či samotný prodávající?

Určitě neexistuje nic jako predispozice ke kupování parfému umělců. Naznačujete-li, že takové parfémy jsou méněcenné a lidé je přesto kupují, roli může hrát nespočet faktorů. Mnoho kupujících není asertivních a mají problém druhým říci „ne“, raději tak zaplatí podomnímu prodejci, než aby se s ním museli hádat. Mnozí mladí lidé si v pubertě hledají svéráznou identitu, s níž by se od vrstevníků odlišili, volba specifického parfému jim může připadat jako vhodný prostředek. Řada lidí nezná preference svých blízkých či nechce trávit výběrem vhodného dárku mnoho času, koupí jim proto takový parfém, protože jeho prodejce byl zrovna po ruce. Takto lze spekulovat dlouho.

Reklama hraje samozřejmě obrovskou roli. Zvažte, že větší supermarket dnes prodává přes 40 tisíc unikátních produktů, od hořčice, přes pivo po finanční služby. Většina výrobků určitého typu si je navíc ve většině vlastností extrémně podobná. Už dávno není problém cokoliv vyrobit, výzvou je produkty prodat. O úspěchu firem proto rozhoduje účinná reklama, resp. celý konglomerát marketingové propagace, a většina z nás je – ať již vědomě či podvědomě – ovlivňována.

Podílíte se na vzniku Institutu forenzní a experimentální ekonomie v Ústí. Čemu se bude institut věnovat a v jaké fázi je jeho založení?

Zatím jsme ve velmi rané fázi. Institut by měl zastřešovat experimentální výzkum na Fakultě sociálně ekonomické UJEP a v současnosti jsou v přípravě grantové žádosti, které by měly zajistit zdroje financování. Podle toho, jak v nich budeme úspěšní, uvidíme, jakým problémům se bude Institut věnovat či zda vůbec vznikne.

Na jakém průzkumu v současnosti pracujete?

Nyní jsme s kolegyní, Julií Novákovou, dokončili českou část velkého mezinárodního experimentu, který měřil, zda jsou lidé ochotni podílet se na společném úsilí, i když nelze identifikovat jejich jednotlivý přínos nebo za takových podmínek raději zvolí strategii černých pasažérů a budou jen profitovat z práce druhých. Zároveň jsme sledovali, zda tak činí promyšleně či je k tomu intuitivně vede jejich osobnost. Výsledky prozradit teď nemohu, jsou ale k českým mladým lidem poměrně lichotivé.

Členové týmu
Projekty