pavel_doulik_01
Pavel Doulík
Pedagogická fakulta
V čele Pedagogické fakulty UJEP stojí od března 2011 děkan doc. PaedDr. Pavel Doulík, Ph.D. Absolvent ústecké univerzity, univerzity v Trnavě a v Nitře se specializuje na obecnou a oborovou didaktiku, metodologii pedagogického výzkumu či alternativní a inovativní trendy ve vzdělávání. Aktivně hraje hokejbal a je skalním příznivcem FK Teplice, tedy fotbalového týmu z města, odkud pochází.

Pane děkane, můžete přiblížit, co má vlastně děkan v popisu práce?

Má to dvě roviny. Děkan je ze zákona statutárním zástupcem fakulty, to znamená, že jedná v pracovně-právní oblasti: uzavírá smlouvy, je zodpovědný za hospodaření fakulty, za rozpočet či za získávání prostředků. Druhá rovina se týká reprezentace fakulty, tedy účasti na nejrůznějších akcích, jejich zahajování a podobně. Co se týká denní rutiny, tam to má také dvě stránky. Stále působím jako akademický pracovník, což zahrnuje výuku, zkoušení, publikování i řešení grantových projektů. Druhá část je úředničina, denně se padesátkrát podepíši, uzavírám dohody, smlouvy, přijímám nové pracovníky a řeším věci od marginálních záležitostí týkajících se toho, že katedra potřebuje finanční prostředky na nákup propisovaček, až po to, že se na úrovni jednání s rektorátem či ministerstvem dohaduje přísun peněz nebo investicí. Je to rozmanité, člověk úplně neví, co ho každý den čeká.

Jak osobně hodnotíte úroveň současných studentů?

Mám za sebou patnáctileté působení ve školství, které mám obohacené o to, že celou dobu paralelně učím na gymnáziu v Teplicích. Spektrum žáků mám ve věkovém rozmezí od 13 let až po kombinovaná studia tady u nás, kam chodí účastníci, kterým je i 60 let.
Nejsem zastáncem názoru, že úroveň studentů rok od roku klesá. Byť se to samozřejmě říká. Každá věková skupina člověku přinese nějaký jiný poznatek. Pravdou je, že jako každé jiné vysoké školy  i nás se dotkla masifikace vysokoškolského vzdělání a jsou obory, kde selektivita uchazečů je velice nízká. To znamená, že si nemůžeme příliš vybírat, a proto nastávajíy situace, kdy se pracuje o něco hůře. Na vysoké škole mi pak trochu chybí možnost intenzivnějšího ovlivňování studentů. Přeci jenom je střední škola o bližším kontaktu, na vysoké je to takové víc na bázi dobrovolnosti a vlastní angažovanosti.

Děkan Pavel Doulík: „Nejsem zastáncem názoru, že úroveň studentů rok od roku klesá.“

Jak hodnotíte kvalitu tzv. dálkového studia?

Měl bych uvést na pravou míru terminologii, jde o kombinované studium, byť se běžně veřejností používá pojem “dálkaři”. Myslím si, že to není nic méněcenného, na kombinovaném studiu učím a ty lidi obdivuji, protože mají pracovní zapojení, mají své rodiny a ještě do toho zvládají školu.  Nejsem přesvědčen, že by měli nějaké výrazné úlevy. Co se týká rozsahu výuky, je sice omezen, ale samostudium je zase mnohem rozsáhlejší. Srovnáme-li je s “deňáky”, se studenty prezenčního studia, mají “dálkaři” daleko větší zájem studovat a dostudovat. Vůbec je nepovažuji za švindlstudenty či méněcenné studenty.

Co Ústí jako studentské město? Přijde vám ve srovnání s dalšími městy jako studentsky příznivé?

Nemůžeme si troufnout porovnávat se s velkými anglosaskými univerzitními městy, ani tady ta tradice nikdy nebyla. Také je rozdíl, pokud někde máte univerzitu 650 let a v Ústí 25 let, pro to prorůstání do struktur města to pak samozřejmě znamená rozdíl. Hodně vítám kampus, univerzita se koncentruje na jednom místě a lidé vidí, ano, tohle je ta univerzitní část. Ústí vůbec má problém s hledáním své identity, s tím, co může nabídnout a jak je strukturované. Ale nemyslím si, že by Ústí nemohlo být univerzitním městem a že k tomu nesměřuje. Budeme doufat, že se třeba zlepší komunikace mezi univerzitou a městem, i když se asi nikdy nedožijeme situace domů červených cihel a univerzitních kolejí jako v Oxfordu, ale na druhou stranu, když si člověk vytvoří vztah k UJEPu, může v tom hledat i vztah k Ústí nad Labem jako takovému.

Jak hodnotíte postavení ústecké PF v rámci ČR?

Pedagogických fakult je v ČR devět včetně liberecké, která není dle názvu úplně pedagogickou fakultou. My jsme z hlediska struktury velmi specifičtí v tom, jaké katedry tady máme. Přírodovědné katedry u nás vůbec nejsou, což v republice není běžné. Velké pedagogické fakulty přírodovědné katedry mají, ať je to Praha, Brno nebo Olomouc. Stejně tak nemáme ani část humanitních kateder, které jsou na filozofické fakultě. Strukturou jsme nejvíce podobní PF v Ostravě. Běžně se jako děkani českých a slovenských pedagogických fakult scházíme, minimálně dvakrát ročně, na asociacích a já si myslím, že mezi pedagogickými fakultami existuje docela přátelská atmosféra, fér vztahy i jednání a bez rozdílu na velikost má rovněž každá své slovo a stejné postavení. V rámci ústecké univerzity pak máme lepší pozici, protože jsme stále její největší fakultou a v porovnání s ostatními fakultami v republice si nemyslím, že bychom byli někde na chvostu. Považujeme se za plnoprávnou a plnohodnotnou fakultu.

Jak vlastně děkan tráví volný čas?

Nejsem ten typ, který by chtěl neustále něco podnikat a někam jezdit, jsem velmi rád v klidu doma. Volný čas mi vyplňují do jisté míry hlavně moje dvě děti. Třeba teď jsem poslední víkendy celé strávil  stavbou lega. Pak samozřejmě trochu toho sportu, hraji aktivně hokejbal a jsem skalní fanoušek FK Teplice. A pak je to to, čím jsem asi nejznámější, a to je moje láska a úchylka, seriál Simpsonovi. Takže pokud to jen trochu jde,  každý večer pouštím Primu COOL a odreagovávám se u tohoto seriálu. Těch různých propriet, které jsem dostal s motivem této rodinky, je spousta, počínaje webovou kamerou přes sběratelské kolekce až po pivo. Nedávno jsem četl prohlášení, že by žáci měli povinně koukat na Simpsonovi, protože skutečně ukazují reálný život, byť americký. S tím mohu souhlasit. Navíc český dabing je úžasný, málokdy se takhle zadaří, dialogy jsou výborné.

Členové týmu
Projekty