doc. Novák_modré pozadí2
Martin Novák
Fakulta strojního inženýrství
Akademik a vědec doc. Ing. Martin Novák, Ph.D., který je v současnosti prorektorem pro vědu na ústecké univerzitě, se poslední tři roky věnoval výzkumu mnoha druhů hliníkových slitin a jejich zpracováním. Na svou metodu broušení hliníkových slitin získal v roce 2016 Evropský patent, který mu otevírá dveře v různorodých průmyslových odvětvích po celém světě.

“Ústecká univerzita se zařadila do rodiny vysokých škol s evropským patentem, což je pro ni velice prestižní záležitost.”

Proč jste se začal věnovat právě broušení hliníkových slitin?

Hliníkové slitiny jsou velice progresivní materiály, které se využívají po celém světě. Od potravinářství, biomedicíny až právě po největší podíl zpracování, a to v automobilovém průmyslu, dopravě, letectví, raketovém průmyslu a kosmonautice. Hliníkové slitiny nacházejí uplatnění díky svým velmi dobrým fyzikálním, chemickým a mechanickým vlastnostem. Nahrazují tradiční materiály, jako jsou oceli a litiny. Současný děkan Fakulty výrobních technologií a managementu UJEP pan profesor Michna je dlouholetý uznávaný odborník na tyto slitiny, a protože na fakultě učím, řekli jsme si, že jde o výbornou příležitost pro naši univerzitu, jak skloubit materiálový a technologický výzkum těchto slitin o technologií broušení a přinést tak nové poznatky pro tyto vědní obory.

V čem metoda, za kterou jste získal Evropský patent, spočívá?

Chtěl jsem nalézt způsob, jak uchopit problém při výrobě strojních součástí a zařízení z hliníkových slitin, kdy nebylo možné dosáhnout požadované kvality obrobeného povrchu, zejména při technologii broušení. Je totiž velmi obtížné brousit tyto typy materiálů do požadované kvality, která je nezbytná z hlediska nejen požadavků na jakost obrobeného povrchu, ale také následné životnosti strojních součástí.

Dá se Vaše metoda využít také v Ústeckém kraji?

Stačí, když přeběhnete do průmyslové zóny do Trmic, kde je podnik, který se dlouhodobě zabývá výrobou pístů do spalovacích motorů. To všechno jsou hliníkové slitiny.

Co vlastně získání Evropského patentu znamená pro Vás a ústeckou univerzitu? Pro UJEP jde vůbec o první Evropský patent.

Je to završení cesty, na kterou jsem se jako vědec vydal. Štosy papírů se přeměnily ve výstup, který je praktický a použitelný pro lidi a firmy. Když patent přišel, dívali jsme se s paní kancléřkou do databáze Úřadu průmyslového vlastnictví, který spravuje národní a mezinárodní patenty v ČR. Ze zvědavosti a srovnání jsem si vytáhl i České vysoké učení technické v Praze, tedy historicky nejstarší techniku v ČR. Zjistili jsme, že podle databáze ÚPV tam mají jeden jediný Evropský patent. Takže ústecká univerzita se zařadila do rodiny vysokých škol s evropským patentem, což je pro ni velice prestižní záležitost.

Jaký konkrétní význam má Evropský patent v mezinárodním měřítku?

Velké firmy chtějí získat pro svou výrobu ty nejnovější technologie. Zejména automobilky jako Audi a BMW sledují trendy, co se týká zpracování hliníkových slitin. Očekáváme tedy zájem i z tohoto prostředí. Na stáži v Japonsku ve výzkumném centru Riken v Tokiu v roce 2014 jsem měl příspěvek na mezinárodním sympoziu na téma broušení hliníkových slitin a superslitin a Japonci byli nadšení. Můj příspěvek byl následně ohodnocen jako nejlepší v celém sympoziu a univerzita si v Japonsku připsala pomyslné body. Když jsem problematiku broušení hliníkových slitin řešil na akademických půdách a na konferencích v Čechách, tak si mě většinou starší profesoři dobírali a nevěřili v náš úspěch. Nakonec i teď přišlo uznání od těchto vážených pánů z akademické obce.

Jsou výsledky japonských vědců v otázce technických oborů srovnatelné s těmi našimi, nebo jsou, jak se říká, napřed?

Ano, výsledky jsou srovnatelné s našimi, proto se s nimi dokážeme srovnávat a hledat společné cesty v oblasti výzkumu dokončovacích technologií. Rozdíly nacházíme spíše v podmínkách výzkumu, kde japonští partneři mají vynikající technické a přístrojové zázemí a způsob řízení a financování vědy a výzkumu je diametrálně odlišný. Mohou se opravdu soustředit jen na řešení výzkumných témat, a ne, jako český vědec, který musí vypisovat složité formuláře, když žádá o grant, řešit nesmyslnou byrokratickou a administrativní zátěž, z čehož pramení omezení jeho času a potenciálu řešit výzkumná témata. Zjednodušením systému by se dal jistě větší prostor soustředit se na opravdu jen na vědu. Posílilo by to i personální kapacity ve vědě a výzkumu.

Jakých dalších stáží jste se zúčastnil?

V roce 2010 jsem byl na stáži v USA, kde jsem se na Research Centre of Micro and Nano Machining, University of Toledo, Ohio, kde jsem pod vedením pana prof. Ioan D. Marinescu studoval dokončovací technologie obrábění se zaměřením na elektrolytické broušení (technologie ELID).

Jak bude výzkum pokračovat dál?

Základní věci máme hotové, kolegové z materiálového výzkumu nyní testují další hliníkové slitiny modifikacemi chemických prvků ke zvýšení vybraných mechanických vlastností. Až připraví konkrétní výsledky, za rok, dva bychom se k hliníkovým slitinám mohli vrátit zpátky. V současné době se věnuji superslitinám, tedy materiálům, které mají opravdu „hodně super“ vlastnosti a použití je nejen v letectví či v kosmonautice, ale rovněž v lékařství či chemickém průmyslu.

Členové týmu
Projekty