slavikova
Lenka Slavíková
Fakulta sociálně ekonomická

Doc. Lenka Slavíková působí jako garantka oboru regionální rozvoj a veřejná správa na Fakultě sociálně ekonomické UJEP. Její odbornou specializací jsou, mimo jiné, společenské dopady živelních pohrom, zejména pak ochrana proti povodním a suchu. V souvislosti s tím je autorkou desítek odborných článků a má rovněž na starosti stěžejní projekty nejen domácího, ale také celoevropského dosahu.

Podceňovanou problematikou v Ústí, ale i v dalších městech, jsou dopady bleskových povodní. Přívalové srážky přichází stále častěji, je obtížné je předpovědět a dopředu se na ně připravit.

Můžete, prosím, popsat Vaši profesní i osobní cestu, která Vás zavedla až na Univerzitu J. E. Purkyně v Ústí nad Labem?

Jde o cestu doslova napříč Českou republikou. Pocházím z jihomoravského Hodonína. Rodiče dlouhodobě žili v Praze, kde jsem také vystudovala a nějaký čas učila na Vysoké škole ekonomické. Jelikož manžel je z Děčína, rozhodli jsme se před 8 lety přestěhovat do severních Čech. Ty má většina lidí žijících mimo region spojené s chemičkami a těžbou uhlí. Ne každý ví, že samotné pohraničí je na řadě míst prostě nádherné.

S přesunem do malé obce na úpatí Šluknovského výběžku bylo dojíždění na univerzitu do Prahy stále méně schůdné. „Naštěstí“ nám v té době nové vedení pražské fakulty začalo dávat najevo, že o nás moc nestojí. Ve stejný okamžik přišla nabídka od děkana Koutského z FSE UJEP, který svojí otevřenou komunikací a milým přístupem působil mezi akademickými papaláši jako zjevení. Z Prahy do Ústí jsem proto přestoupila nejen já, ale postupně i celý tým úspěšného vědeckého institutu IEEP (ieep.cz), který funguje na projektové bázi již 20 let. Na FSE UJEP tedy působím šestým rokem, aktuálně jako garantka oboru Regionální rozvoj a veřejná správa. Těší mě, že se fakulta  vědecky i jinak pozvedla a že to začíná být stále více vidět i navenek.

Čím se projekt LAND4FLOOD, který se na FSE realizuje, zabývá?

Jde o projekt zaměřený na „půdu“ a „povodně“ – konkrétně jak získat (často soukromou) půdu k povodňovým rozlivům, které přichází jen jednou za čas, a jak propojit ochranu před povodněmi s územním plánováním. V rámci projektu se např. diskutují různé kompenzační platby pro zemědělce, rozsah a vhodnost dotací poskytovaných na obnovu po povodních, schémata komunikace s aktéry v konkrétním území. Velký důraz je kladen na opatření pro zadržení vody v krajině, která obvykle nemají podobu betonových hrází (více informací je k dispozici na land4flood.eu).

Cílem projektu není konkrétní výzkum, ale propojení pohledů a již existujících aktivit napříč celou Evropou.

Jaké aktivity v tomto směru v Evropě v současné době probíhají?

Probíhá mnoho různých aktivit, které si v prostředí naší země dokážeme obtížně představit byť jen v rovině diskusí: např. obce a státy systematicky vykupují pozemky v záplavových územích, aby z nich dostaly lidi pryč. Dochází k odsazování protipovodňových hrází od řek, aby voda měla víc prostoru a neurychloval se odtok. Němečtí hydrologové modelují, kde je nejlepší, s ohledem na minimalizaci škod, cíleně narušit (protrhnout) hráze v případě, že bude hrozit, že přetečou, apod.

Jak je projekt LAND4FLOOD pro univerzitu důležitý?

Projekt, který řídíme a koordinujeme, je tzv. COST akce. Jde o jednu z kapitol excelentního evropského výzkumu Horizont 2020 (cost.eu), která je zaměřena na spolupráci (networking). Do projektu jsou za každou evropskou zemi nominováni až 4 zástupci, kteří se po dobu čtyř let schází, plánují společné návazné aktivity, publikace, vyměňují si doktorandy aj. Do naší COST akce je aktuálně zapojeno asi 100 vědců z cca 30 zemí.

FSE UJEP je třetí institucí na území České republiky (po VUT Brno a Akademii věd ČR) v novodobé historii COST, která řídí takový projekt. Máme se tedy čím chlubit. Regionální univerzity mimo Prahu a Brno jsou často vědecky upozaďovány, říká se, že by měly hlavně zajišťovat výuku (bakalářů). O to více mě aktuální úspěch těší.

Vaší specializací jsou mimo jiné živelné pohromy jako například ochrana proti povodním. Jak daleko je podle Vás Ústecký kraj v otázce ochrany před případnými povodněmi oproti jiným krajům či sousedním státům?

Ochraně před povodněmi se kvůli katastrofálním povodním věnovala značná pozornost. Nastavilo se krizové řízení, vymezila se záplavová území a ve městech realizovala celá řada technických opatření. Co se naopak realizuje pomaleji (a to v celé ČR včetně Ústeckého kraje), je změna hospodaření v krajině – tj. aby byla půda schopna lépe zadržovat vodu a aby (tam, kde to lze) došlo k obnově drobných vodních prvků v krajině. Jde např. o tůně, mokřady, revitalizace regulovaných potoků ve volné krajině aj. Řada těchto opatření může snižovat povodňové průtoky a zároveň snížit negativní dopady sucha, které je nyní více aktuální. Jde ale o různé projevy stejného problému.

Překážkou rychlejší realizace zavodňování české krajiny jsou motivace zemědělců, i když menší soukromí farmáři kvůli problémům se suchem své postoje postupně mění (např. Daniel Pitek hospodařící pod Milešovkou).

Krajským Ústí nad Labem protéká řeka Labe. Jaká opatření se přijala… případně se dají (musí) přijmout, aby v případě povodní nebyly následky tak citelné jako v minulosti, a jaké zdroje by se podle Vás měly na financování podílet?

Město Ústí nad Labem leží na „dolním“ toku řeky, kde je obvykle hlavním řešením hrázemi ochránit majetek a doufat, že povodně hráze nepřekonají. Taková opatření se na nejvíce problematických místech realizovala a financoval je stát. Nic to však nemění na tom, že tímto způsobem povodně nezmizí, pouze se posílají dále po proudu do Děčína a do Drážďan. Např. v Německu je nutné v případě zužování a zastavování záplavových území realizovat v jiných částech povodí kompenzační opatření – tj. pokud na jednom místě uděláme hráz, musíme na jiném místě (za městem) vytvořit místo pro rozliv. Tento princip se u nás příliš neprosazuje.

Podceňovanou problematikou v Ústí (ale i v dalších městech) jsou pak dopady bleskových povodní, které se obvykle týkají menších vodních toků na území města nebo odvádění dešťové vody ze zpevněných ploch obecně. Přívalové srážky přichází stále častěji, je obtížné je předpovědět a dopředu se na ně připravit. Zmírnění jejich dopadů dosáhneme opět zadržením vody v místě dopadu (byť na území města vypadají opatření jinak než ve volné krajině). To je agenda, kterou se budou muset města (v samostatné působnosti) zabývat a financovat související opatření. Náš institut se této problematice věnuje prostřednictvím  několika projektů (jeden z výstupů, např. k projektu Ekonomická analýza přírodě blízkých adaptačních opatření ve městě, je přístupný zde).

Můžete přiblížit, jaká jsou opatření na zmírnění přívalových srážek ve městech a jaká ve volné přírodě?

Ve městech jde např. o zvýšení propustnosti povrchů (zasakovací tvárnice místo asfaltu na parkovištích) nebo chytré umístění zasakovacích zatravněných pásů, které určitým způsobem „naruší“ odtok nebo sníží jeho rychlost. Pak se ve městech nachází parky, ve kterých je někde možné vybudovat vodní prvky, do kterých se dešťová voda soustředí. Tam, kde ještě zbylo místo, lze revitalizovat břehy vodních toků. V neposlední řadě se diskutuje větší využití zelených střech na budovách s plochou střechou. Většina jmenovaných opatření navíc zvlhčuje městský vzduch a snižuje prašnost a teplotu (více informací). Jde však o jiný pohled na vodu, která nepředstavuje jen „problém“, který je potřeba co nejrychleji odvést do nejbližšího kanálu.

Ve volné krajině je více prostoru a voda je její přirozenou součástí. Jde tedy spíš o to neurychlovat cíleně odtok srážek a tam, kde se to již v minulosti stalo, tato opatření rušit či omezovat. Jde např. o rušení odvodňovacích systémů na zemědělské půdě, což způsobí, že se v určitých částech polí začne držet voda, nebo opět o rozvolnění narovnaných koryt drobných potoků v zemědělské krajině. Dále jsou podpůrnými opatřeními zakládání remízků a mezí, pěstování vhodných plodin na svažitých pozemcích atd. Pro většinu těchto opatření však obětováváme určitou část zemědělské půdy, na které  někdo hospodaří. Pro zemědělce zatím představují veškeré výmysly pro zadržení vody v krajině komplikaci, což je vlastně paradoxní, když na dostupnosti vody závisí jejich hospodaření.

Z ekonomického hlediska, jaká opatření jsou finančně nejnáročnější?

Ve městě celkově jde o náročnější řešení, která je nutné precizně provést (např. technologie založení zelené střechy) a mít je „pod kontrolou“.

Členové týmu
Projekty