Jiří Votava
Fakulta zdravotnických studií
Doc. MUDr. Jiří Votava, CSc. je vystudovaný všeobecný lékař. Původní odborností je neurologi, následně se však vzdělal ve fyziatrii, balneologii a léčebné rehabilitaci. V mládí sportoval, běhal Velkou kunratickou či Libereckou padesátku a, jak říká s nadsázkou, postupně si tak zničil kyčle. Podílel se na organizaci národních abilympiád i mezinárodní abilympiády v Praze a je spoluautorem více než desítky knižních publikací. Zabývá se rehabilitací dospělých osob i dětí se zdravotním postižením, rehabilitací osob po poranění mozku či využitím jógy a technických pomůcek v rehabilitaci. Působí jako garant oboru Ergoterapie na Fakultě zdravotnických studií UJEP.

V letech 1969 až 1970 jste byl na studijním pobytu v Národním centru pro mentální zdraví ve Washingtonu. Co jste tam dělal?

Začínal jsem jako aspirant, dneska se tomu říká postgraduální student, který pracoval na fyziologii a současně na neurologii. V šedesátých letech byla určitá volnost a vstřícnost ze zahraničních pracovišť, která brala odborníky na různé studijní pobyty. Ve Washingtonu jsem studoval elektrické potenciály sympatických buněk u velkých žab. I když jsme ve Washingtonu byli společně s manželkou a dětmi, vrátili jsme se zpátky.

Jak vypadala po návratu do Československa politická situace?

Byla docela zajímavá. Neměl jsem tu ovšem žádné místo a hlavně před odjezdem jsem byl členem komunistické strany. Když jsem odjížděl, tak jsem napsal, že nesouhlasím se změnami, které v roce 1969 nastaly, a žádal jsem o zrušení členství.
Náhle jsem přijel a nevěděl, jestli jsem byl vyškrtnut anebo vyloučen. To byl totiž velký rozdíl. Při vyloučení totiž bylo vidět, že člověk udělal velkou chybu. Udělal jsem si atestaci z neurologie, a pak jsem zjistil, že moje základní organizace sice navrhla moje vyškrtnutí, ale ta vyšší doporučila vyloučení. Nikdo to ale stále neschválil. Tehdy za mnou přišel vedoucí rehabilitačního oddělení na neurologické klinice profesor Pfeiffer a nabídl mi, abych tam s ním pracoval. Po vzniku kliniky rehabilitačního lékařství jsem tam s ním přešel  a pracoval. V letech 1992 až 2004 jsem po profesoru Pfeifferovi převzal přednostování kliniky rehabilitačního lékařství.

Ergoterapie se v Ústí v posledních letech velmi rozvinula. V roce 2016 jsme měli poprvé státnice pro absolventy kombinovaného studia ergoterapie a měl jsem velmi dobrý pocit, že tihle lidé mají velký zájem o tento obor a navíc jsou velmi zkušení.

Co vám zabírá nejvíce času?

Jsem zaměstnán na plný úvazek na fakultě zdravotnických studií v Ústí, kde už učím asi devátým rokem a jsem tady garantem oboru Ergoterapie. Čas mi zabírají také moji kliničtí pacienti, které mi posílají v rámci pražské kliniky rehabilitačního lékařství. Obrací se na mě ale i známí pacienti, abych jim předepsal lázně nebo elektrický vozík. Samozřejmě se věnuji své rodině, kterou mám poměrně širokou: tři dospělé děti, jednoho mladšího syna a také pět vnoučat. Takže s těmi všemi se pravidelně setkávám a jezdíme na dovolenou.

Co pro vás znamená obor ergoterapie?

Považuji ho za velmi důležitý. V Praze jsme zahájili v roce 1994 studium ergoterapie jako první vysokoškolské studium v ČR. Ergoterapie jako profese je velmi důležitá v rehabilitačním týmu. Termín ergoterapie odpovídá anglickému occupational therapy, tedy terapie zaměstnáváním nebo činností. Ergoterapeuti jsou lidé, kteří se daleko více než fyzioterapeuti zabývají osobami se zdravotním postižením, které mají nějaké omezení v denních, pracovních či zájmových činnostech. Snaží se jim umožnit je vykonávat a za tímto účelem je cvičit.
Především se v dnešní době uvažuje o tom, jak aplikovat různé kompenzační pomůcky tak, aby pacient byl co nejvíce soběstačný. Ergoterapie se ovšem nevyužívá jenom ve zdravotnictví, ale také v sociální oblasti. Klasicky v domovech pro seniory, ale například i v Jedličkově ústavu v Praze a v podobných zařízeních pro děti.
Ergoterapie se v Ústí nad Labem v posledních letech velmi rozvinula. V nabídce fakulty je rovněž kombinované (dálkové) studium tohoto oboru. Někteří ergoterapeuti, kteří pracovali v terénu, neměli totiž dostatečnou kvalifikaci a nyní si ji mohou doplnit. V roce 2016 jsme poprvé konali státnice pro absolventy kombinovaného oboru Ergoterapie a měl jsem velmi dobrý pocit, že tito lidé mají velký zájem o tento obor a navíc jsou velmi zkušení.

Neuvažuje se tedy o akreditaci magisterského oboru Ergoterapie?

Jsou země velice pokročilé, jako třeba Anglie, skandinávské země a Amerika, kde mají magisterské studium už dlouhodobě. Existují také státy, kde teprve začínají, jako u nás… jsme tedy v takové střední pozici. Ale jsou taktéž země jako Slovensko a Maďarsko, kde žádné studium ergoterapie neexistuje. Některé naše studentky, které skončily bakalářské studium Ergoterapie v Ústí, pokračují, a většinou úspěšně, v magisterském studiu v Praze.

Jste odborníkem na rehabilitace osob po poranění mozku. Jaké typy poškození mozku  jsou vlastně známy?

Během života je každý mozek postupně poškozován. évní mozkové příhody jsou nejčastějším poškozením mozku, ale i ty jsou různé – přechodné, které trvají do 24 hodin, což se projeví poruchou řeči nebo ochrnutím, a pak těžké, které mají významné následky nebo vedou ke smrti.

Do druhé skupiny lze zařadit úrazy při autonehodách, tonutí nebo pád z výšky. Nejvíce se ale vyskytuje těch lehkých postižení, jako je řeba otřes mozku, což je v podstatě situace, kdy je člověk v bezvědomí, které trvá do jedné hodiny, a pak ho může několik dnů bolet hlava.
Zhmoždění mozku, zapříčiněné právě třeba autonehodou, je věc závažná, protože se dotýká hlavně mladých lidí. Ovlivňuje hybnost, ale i řeč a psychické funkce. Na klinice rehabilitačního lékařství jsme zavedli program pro tyto lidi s poškozením a poraněním mozku spolu s denním stacionářem a lůžkovým oddělením.

Co všechno je příčinou cévní mozkové příhody?

Nejčastěji vyšší tlak, kdy se postupně poškozují tepny, ve kterých se usazuje cholesterol. Cévy se buď ucpou anebo prasknou. Daleko častěji se však ucpou a následkem je pak ischemie určité části mozku.

Existuje všeobecný návod, kterým by se měl zdravý člověk po celý život řídit, aby si své zdraví nezničil?

Určitě udržovat dobrou životosprávu. Kouření taky jistě neprospívá. Pokud má člověk zjištěný zvýšený krevní tlak, měl by ho soustavně léčit a chodit na kontroly. Vysoký krevní tlak je daný jednak geneticky, ale rovněž určitým stresem.

Podílel jste se na organizaci národních abilympiád i mezinárodní abilympiády v Praze. Můžete vysvětlit, o co jde?

Abilympiáda je hnutí, které vymysleli pracovití Japonci, kteří pořádali soutěže pracovních dovedností u osob s trvalým postižením. V roce 1981 uspořádali první mezinárodní abilympiádu. Liší se od paralympiády, kde soutěží v nejrůznějších kategoriích lidé podle stupně postižení. Tady se člověk uplatňuje v oblastech, kde se může vyrovnat zdravým lidem. V 70. letech jsem byl na kongresu ve Švýcarsku a tam už o pořádání abilympiády Japonci informovali. Uvědomil jsem si, že u nás postižení lidé nejsou zaměstnáni a vůbec schopni se něčeho takového zúčastnit. Ale v roce 1991, kdy se konala třetí abilympiáda v Hong Kongu, jsme se jí s panem profesorem Pfeifferem,  a skupinou československých soutěžících, také zúčastnili a musím říci, že šlo o krásnou akci. Číňané v Hongkongu byli velice hraví, takže kromě těch vyloženě pracovních disciplín, jako opravy televize či výroby nábytku, zavedli také tzv. disciplíny volného času. Byl k viděníaktivity jako výroba a pouštění draků nebo aranžování květin. Tahle tradice se udržela a já jsem se poté jako lékař účastnil v roce 1995 v Perthu v Austrálii abilympiády s naší delegací. Naši účastníci byli poměrně úspěšní. V roce 2000 se konečně také ČR stala dalším státem, kde se abilympiáda konala. Na Jejích přípravách jsem se intenzivně podílel.

Jste také jedním z propagátorů jógy v rehabilitaci. Jak to s ní vypadá v současnosti?

Každá myšlenka má určitý vzestup a pak se trošku rozplyne. Od 70. let jsem sám cvičil jógu a setkával se s lidmi, kteří se jí věnovali. Jak z oblasti nelékařské (cvičitelé a příznivci), tak i z oblasti lékařské. V roce 1978 jsme založili v rámci Rehabilitační společnosti Sekci pro využití jógy v rehabilitaci, a ta působila až do začátku nového století. Každoročně jsme pořádali kurzy pro lékaře a odbornou veřejnost. Karel Nešpor, můj kamarád, který je odborníkem na léčbu závislostí, se tomu stále aktivně věnuje. Byl i v Indii v Biharu ve významném  ašramu, kde získal i svou přezdívku. Dodnes mi posílá různé články, které se jógy týkají. Já už se józe ale tolik nevěnuji, ani cvičení, ovšem stále jsem v kontaktu s lidmi, kteří se jí zabývají.

Jóga dle mého názoru přispívá rehabilitačním postupům hned několika způsoby. Cvičení je velice nenásilné a nebezpečí komplikací je proto malé. Také psychické zklidnění člověka do určité míry brání vzniku různých nemocí, na které stres působí. Pochopitelně i přístup člověka k životu a sobě samému i kariéře se dá jógou ovlivnit v tom smyslu, že nepříznivé podněty, s kterými se člověk v životě setkává, se do jisté míry neutralizují. Jsou případy, kdy se józe věnovali i lidé těžce postižení a přineslo jim to příznivý účinek.

Členové týmu
Projekty