Škoda II
Jiří Škoda
Pedagogická fakulta
Studijní záležitosti má na Pedagogické fakultě na starosti proděkan pro studium PF UJEP doc. PhDr. Jiří Škoda, Ph.D., jenž je původem z České Lípy. Vedle ústecké univerzity absolvoval Univerzitu Karlovu a univerzitu v Nitře. Jeho odborná specializace je zaměřená na psychodidaktiku, třídní management, somatopedii i sociálně patologické jevy.

Pane proděkane, kam byste zařadil ústeckou „pajdu“ v porovnání s ostatními pedagogickými fakultami v republice?

To je vždycky otázka kritérií. My jsme tak prostřední skoro ve všem. Co se týče velikosti, tam vůbec nemůžeme konkurovat Praze nebo Brnu. Naším specifikem je skladba oborů pedagogické fakulty. V tomto jsme srovnatelní jedině s Ostravou, protože jak se postupně z pedagogické fakulty odčleňovaly další fakulty, přírodovědecká, filozofická, fakulta výrobních technologií a managementu, částečně i životního prostředí či sociálně ekonomická, tak nám zbyla část, kterou vlastně nikdo jiný nechtěl. Máme tu obory, které jsou velmi drahé, jako hudební výchova, výtvarná výchova a tělesná výchova. Naproti tomu obory, které mají vysoké koeficienty ekonomické náročnosti, se kterými jsou spojeny vyšší státní příspěvky na studenta, od nás odešly. Uvedu na příkladu třeba fakulty umění a designu (FUD), kde na jednoho studenta dostávají přibližně třikrát víc peněz než my. Týká se to i přírodovědných a technických oborů. Dostáváme se tedy do paradoxní situace. Připravujeme studenty výtvarné výchovy v bakalářském stupni studia, kdy ještě nejsou učitelé, přesto je akredace v programu Specializace v pedagogice, který má koeficient ekonomické náročnosti 1,2. FUD realizuje podobný typ studia na stejné bakalářské úrovni, ale akreditovaný pod programem Výtvarné umění, kde je koeficient 3,5. Přitom finanční náročnost studenta je téměř srovnatelná, potřebuje stejné barvy, stejné dílny, stejné ateliéry.

 „Vztah společnosti k učitelům je takový opatrný, vztah rodičů čím dál horší.“

Nemyslíte, že už se mnoho a mnoho let učí stále stejným způsobem?

Nemáte tak úplně pravdu. Těch modernizačních tendencí se objevuje velmi mnoho, ať je to projektové vyučování, step by step, otevřená škola, populární badatelsky orientované vyučování, heuristické metody výuky či konstruktivistické metody. Alternativ je celá řada. Také u nás zaznamenáváme poměrně bouřlivý rozvoj mnoha typů škol, jako jsou waldorfské, daltonské či montessoriovské školy v zastoupení, které je procentuálně poměrně výrazné ve srovnání s jinými státy Evropy. Takže to asi není o tom, že by varianty nebyly, ale společným jmenovatelem všech těchto alternativních přístupů je, že jsou podstatně náročnější, a to pro učitele, ale i pro žáka a jeho rodiče. Samozřejmě pro žáky jsou výborné. Zase však nevíme, jak dlouho budou mít efekt novosti. Změna vždycky působí ze začátku pozitivně a má výborné výsledky, otázka je, jak se projeví v delším horizontu.

Proč se ale tedy studenti na praxích většinou drží tradičních forem výuky?

Jednoduše proto, že ty alternativní vyžadují daleko větší zkušenost. Jak s organizací vzdělávacího procesu, tak s komunikací se žáky, přípravou na výuku i s udržením kázně. Pořád ta klasická výuka je poměrně efektivní, co se týče poznatků a vědomostí. Už ale nikoliv, co se týká dovedností, ale to je na delší debatu.

Proč si myslíte, že je u nás učitelské povolání tak devalvováno a učitel má tak v očích veřejnosti i žáků malou prestiž?

Kupodivu v různých žebříčcích autority či významnosti profesí se učitelé umisťují docela vysoko. Vztah společnosti k učitelům je takový opatrný, vztah rodičů čím dál horší. Víceméně je to otázka nejen financí, ale i pravomocí, v leckterých zemích jsou učitelé veřejní činitelé, u nás tomu tak není. I ten způsob ochrany a z toho vyplývající autority je trochu jiný. Samozřejmě jde i o to, kdo v těch školách nakonec skončí a jaké děti má učit. Myslím, že nároky na učitele tak strašlivě stoupají, že tam vydrží opravdu jen silné osobnosti.

Máte nějaký recept do budoucna, jak zvýšit prestiž a společenskou autoritu učitelů?

Existuje tady takový nedostižný vzor, něco jako Pánbůh, kterému se říká „finský model“. Dejte trojnásobek platu, pak bude učitelská profese daleko atraktivnější. Co si budeme povídat, pedagogická fakulta je druhá, možná třetí volba studentů. Snaží se nejdříve jít jinam a když je nevezmou, jdou na pedagogické fakulty. Až to bude první volba, až si budeme vybírat z nejlepších ty nejlepší, až ti lidé budou mít odpovídající zázemí, vybavení, pravomoci a finanční ohodnocení, tak pak to bude o něčem jiném a změní se i vztah společnosti.

Členové týmu
Projekty