Daniel Kroupa
Filozofická fakulta
Mgr. Daniel Kroupa, Ph.D., je bývalý politik, autor odborných publikací a filozof. Po srpnu 1968 kopal výkopy, statoval u filmu, vedle toho ale zároveň navštěvoval přednášky Jana Patočky a Václava Černého. V lednu 1977 podepsal Chartu 77 a tím odstartovaly pravidelné výslechy na StB. Po sametové revoluci přednášel postupně na několika fakultách Univerzity Karlovy v Praze politickou filozofii. Momentálně působí jako odborný asistent na ústecké filozofické fakultě.

Byl jste poslanec, v letech 1998–2001 předseda Občanské demokratické aliance či také senátor. Jak se od té doby změnil Váš pohled na politiku?

Hodnoty a principy, ze kterých jsem ve své politické činnosti vycházel, jsem nezměnil. Je to stále obhajoba důstojnosti a svobody jednotlivce, lidských práv, občanské společnosti, liberální demokracie a demokratické Evropské unie. Během patnácti let v politice se změnilo moje poznání prostředků, jimiž lze těchto cílů dosahovat, a samozřejmě toho, jak funguje politika a stát.

Stát se filozofem je něco takového jako zamilovat se a zamilovat se je něco takového jako zbláznit se. Nemůžete to sami vyvolat ani navodit, prostě vás to přepadne.

Jak se politicky angažujete v současné době?

Neangažuji se přímo v politice, ale zůstávám veřejně činný. Jedinou funkci, kterou zastávám, je členství v Radě vlády pro lidská práva. Podporuji organizaci Post Bellum, kde jsem v dozorčí radě. Politiku komentuji pravidelně v televizi, rozhlase a v dalších mediích.

Působíte jako odborný asistent KPF na UJEP. Jak hodnotíte všeobecný přehled současných studentů nejen v Ústí?

Všeobecný přehled o politice je u studentů všeobecně velmi nízký a jejich zájem velmi sporadický. V prostředí, kde se pohybuji, má dokonce klesající tendenci. Je smutné, že to platí i o studentech politologie.

Doba je zrychlená, moderní technologie usnadňují práci lidem téměř ve všem a dlouhé myšlenkové pochody nahrazují krátké facebookové statusy. Pociťujete obdobný posun i u Vašich studentů, kteří třeba už nemají zájem číst dlouhé filosofické eseje?

Takový posun pozoruji zejména u sebe. Nevidím na tom nic špatného. Před dvěma roky jsem poznal kouzlo facebooku a stále mě baví, že mám na svůj názor okamžitou reakci. Číst dlouhé filozofické texty není nikomu dáno od přírody, každý se to musí naučit. I já jsem s tím měl dlouhá léta velké potíže a udržel mě u toho jenom trvalý zájem o filozofické poznání.

Rodí se podle Vás člověk filozofem, nebo jde o profesi, ke které se musí tzv. dopracovat?

Stát se filozofem je něco takového jako zamilovat se a zamilovat se je něco takového jako zbláznit se. Nemůžete to sami vyvolat ani navodit, prostě vás to přepadne. Pak ale musí nastoupit pomalá, zdlouhavá a systematická práce, aby se ta filozofická jiskra ve vás mohla pořádně rozhořet. Mně se to ještě moc nepodařilo, ale pořád ve mně ta jiskřička doutná. Bez ní se můžete stát vynikajícím znalcem filozofie, ale nikoli filozofem.

Vedle četných témat přednášíte také politickou filozofii. Mohl byste stručně vysvětlit, co konkrétně přednášíte?

Mám kurzy o základních pojmech politické filozofie, o teoriích ideologií, o filozofických základech evropské integrace, o teorii revoluce, o vztahu státu a násilí, o antické filozofii. Učím tedy studenty samostatně myslet, ale nikoli to, co si mají myslet.

V čem spatřujete důležitost filozofie pro společnost? Někteří kritikové na ni nahlížejí jako na zbytečný obor.

Vědecké poznání společnosti poskytuje stále nové a nové technické prostředky. K jakým cílům či účelům mají sloužit – o to se už věda nestará, protože to je věcí filozofického myšlení. Říci, že toto myšlení je zbytečné, znamená přenechat život člověka a společnosti pouze iracionálních motivům. Ve skutečnosti skoro každý člověk přemýšlí o účelu a smyslu svého života, zejména ve chvílích zásadních rozhodnutí, filozofie nabízí možnost, jak to dělat pořádně.

Členové týmu
Projekty