kosatce
Dagmar Najmanová
Fakulta životního prostředí
BOX Ing. Dagmar Najmanová (29 let) je absolventka Fakulty životního prostředí UJEP, oboru Revitalizace krajiny. V době studia na UJEP byla zástupkyní studentů, senátorkou, v Akademickém senátu FŽP UJEP a Akademickém senátu UJEP. Zároveň byla aktivní členkou Studentské unie UJEP a velkou měrou přispěla k organizaci řady úspěšných akcí (Majáles, Vítání prváků). Zastupovala fakultu také na veletrzích vzdělávání Gaudeamus. Při studiu navíc Dáša absolvovala zahraniční stáže na Süleyman Demirel Universitesi v Turecku a Nha Trang University ve Vietnamu. V současné době, od roku 2013, pracuje ve společnosti Čmelák – Společnost přátel přírody o.s., jako odborný pracovník v ochraně přírody a má za sebou několik prospěšných projektů.

Od roku 1991 ušla ústecká univerzita pěkný kus cesty od původně tří fakult k osmi, původně 2 000 studentů k 9 500. Rozhovor se zajímavou absolventkou Fakulty životního prostředí přibližuje svět mladých lidí, kteří v řádech tisíců již 25 let prožívají v Ústí nad Labem jednu z nejzajímavějších kapitol svého života. Nahlédnutí do tohoto světa může být pro mnohé inspirující.

Ústecká univerzita slaví 25 let od svého založení. Překvapuje Vás to?

Abych řekla pravdu, tak nepřekvapuje. Pamatuji si z výkladu jedné naší paní profesorky, 
že ústecká fakulta životního prostředí je nejstarší fakultou životního prostředí v ČR a vznikla nedlouho po revoluci. Takže to docela odpovídá.

Myslíte si, že je to hodně nebo naopak málo?

No, na univerzitu to zase tak moc není, když si uvědomíte, že Karlovu univerzitu založil Karel IV. už ve 14. století.

„Zatímco z Prahy jsem si pamatovala rozpálenou dlažbu mezi budovami,
v Ústí mě přivítala Mariánka žlutě zářící tařicí.“

Jak se Vám na dobu vysokoškolského studia vzpomíná?

Vzpomínám opravdu ráda. Jednak asi pro to, že mozek nějak negativní vzpomínky vytlačuje, za druhé pro to, že těch pozitivních vzpomínek je nesčetněkrát víc, a za třetí z toho důvodu, že i negativní vzpomínky se mohou přeměnit na pozitivní. Třeba taková zkouška z matematiky. Dělala jsem ji opakovaně, musela jsem se na ni „dřít“ neuvěřitelné 3 měsíce a doučit se látku zpětně až někam, kde se braly na základce zlomky. Ty prázdniny byly děsné. Jako dítě, co ještě ve třetí třídě neumělo číst, jsem si myslela, že jsou věci, které se prostě nikdy nemám šanci naučit. Dnes vím, že mi úmorná příprava na zkoušku z matematiky dala daleko víc, než by se na první pohled zdálo. Ne, že bych od té doby využila počítání limit, derivací či integrálů, ale poté, co jsem se látku naučila, mohla jsem hromadně doučovat i mé spolužáky. Ti pak všichni zkoušku zvládli. Uvědomila jsem si, že když budu chtít, není nic, co nedokážu.

Pak vzpomínám na kolejní život, na večery se spolubydlícími u seriálů, na večery s kluky v hospodě nebo euforické společné nadšení po vydařené akci s lidičkami ze studentské unie. Přála bych každému, aby si „vejšku“ užil tak jako já.

Studovala jste v České republice poměrně ojedinělou fakultu, životního prostředí. Jste s odstupem času spokojená se svým výběrem?

Když jsem si podávala přihlášku na vysokou, tak jsem byla přijatá jak na FŽP do Prahy, tak na FŽP do Ústí. Vybrala jsem si Ústí. Možná pro spoustu lidí paradoxně, ale pro mě vyhrálo prostředí. Zatímco z Prahy jsem si pamatovala rozpálenou dlažbu mezi budovami, v Ústí mě přivítala Mariánka žlutě zářící tařicí. Přímo za kolejemi je venkovní bazén a hned nad ním kopec Střižák s „divokou“ přírodou. Takže vyhrálo Ústí.

K tomu zpětnému pohledu musím ještě říci, že v Ústí je malá fakulta, kde od druhého ročníku přestáváte být jenom číslem. Když se podívám z ještě větší dálky, myslím, že ústecká FŽP vypouští lidi vhodné do terénu. Alespoň z toho nepatrného zlomku lidí, se kterými jsem se setkala já a můj starší kolega v práci, jsem získala dojem, že právě ústecká fakulta připravuje lidi do praxe v terénu.

Domníváte se, že Vám studium na univerzitě ovlivnilo profesní život, nebo jste již byla k práci pro ochranu životního prostředí předurčená před příchodem do Ústí.

Pro ochranu životního prostředí jsem byla rozhodnutá ještě před Ústím a v životě se mi v souvislosti s tím odehrála taková pozoruhodná smyčka. Na druhém stupni základní školy jsme měli předmět ekologie. Ten vyučoval pan učitel Veselý. Jednou nás vzal na dvoudenní seminář. Jeden den se pracovalo v lesních školkách, večer pak následoval seminář o způsobu třídění a využití odpadu vedený panem Zemanem. Oba tito muži mě svým příkladným chováním k přírodě a nadšením pro věc inspirovali. A tak jsem se po základce rozhodla jít na střední školu se zaměřením na ochranu krajiny. Zájem o obor mě ani tam neomrzel, tak jsem  za ním pokračovala i na vysokou.

Čím a jak Vás v životě posunulo studium na ústecké univerzitě?

Byly to tři zásadní věci: zapojení do Studentské unie UJEP, studium v zahraničí a zapojení do rozhodování o chodu fakulty a univerzity jako zástupce studentů.

Ve druhém ročníku jsem se přidala do party nadšených lidí, kteří pořádají akce pro studenty – Studentské unie UJEP. Proč to píšu a co mi to zapojení dalo? Práci s lidmi z různých fakult, s odlišným zaměřením a pohledem na svět. Poznáte, že i lidi, které zajímá úplně něco jiného než Vás (ať už je to hudba nebo třeba výpočetní technika), vás mohou obohacovat. Naučíte se spolupracovat, přijímat, že někdo něčemu rozumí víc a je třeba mu v tom důvěřovat, i když vy to vidíte jinak. A právě ty rozdílné pohledy na věci vás mohou posouvat, ta spolupráce naplňovat. To je něco, co se do budoucího zaměstnání rozhodně hodí.

V rámci svého studia jsem vycestovala jeden semestr do Turecka a jeden semestr do Vietnamu. Dva naprosto odlišné světy od toho našeho a každý úplně jiný. Studium v zahraničí mi otevřelo zcela jiný pohled na svět. Najednou jsem viděla, že všude jsou lidé buď dobří, nebo špatní. Jinak ale řeší stejné problémy. A taky vám dojde, že v Čechách máme opravdovou svobodu.

Posledním bodem bylo moje působení v akademických senátech jako zástupce studentů. To mi dalo také hodně, především příležitost jednat s autoritami a hledět na problematiku z více úhlů. Uvedu na příkladu. Když si více studentů stěžovalo na výuku určitého předmětu, mohla jsem „problém“ sledovat z pozice studentů i vyučujícího. Bylo také nutné s univerzitními autoritami jednat tak, abych nezklamala studenty, které jsem zastupovala, nepoškodila kvalitu výuky a vyučujícímu věc předala způsobem, který dokázal přijmout.

Máte v Ústí nad Labem ještě přátele? Setkáváte se s bývalými kolegy z ročníku, s vyučujícími?

V Ústí ještě pár přátel mám. S lidmi ze Studentské unie UJEP se setkávám každoročně na Majálesu, který unie v Ústí od roku 2008 pořádá. Se spolužáky z FŽP, kteří pracují v oboru, se čas od času potkám na odborných seminářích a exkurzích. Někteří moji spolužáci jsou se mnou už od střední a stali se součástí mého soukromého života.

S vyučujícími se občas také setkám. Ještě o něco častěji s nimi komunikuji, a to nejen soukromě, ale i pracovně. Třeba letos jsme v Mokřadech v Jablonném v Podještědí otevřeli stezku o ekosystémových službách. Tu jsem konzultovala s doc. Sejákem, který mě s pojmem ekosystémové služby seznámil. Se současným děkanem FŽP (pozn. red. Dr. Martin Neruda) jsem v kontaktu poměrně často kvůli revitalizacím. Párkrát zavítal se studenty v rámci odborných exkurzí do lokalit, na kterých pracuji, nebo na mé podněty zkouší jeho diplomanti navrhnout revitalizace v krajině ve svých bakalářských a diplomových pracích.

Věnujete se oboru, který jste vystudovala. V současné době je to poměrně výjimečný stav. Co v tom, podle Vás, sehrálo úlohu?

Hlavní roli sehrálo, že jsem to chtěla. Původně jsem zamýšlela ještě zůstat na akademické půdě a věnovat se doktorskému studiu. Objevila se ale možnost nastoupit do neziskové organizace, která se zabývá praktickou ochranou přírody. Zrovinka po škole sháněli někoho, kdo povede revitalizační projekt na přeměnu plochy s černými skládky v místo, které bude sloužit lidem i přírodě. Neodolala jsem. Přestože jsem nebyla jejich první volbou, nakonec se mi ozvali a dnes zde již přes tři roky pracuji. Za sebou mám revitalizaci mokřadu, potoka a projekt na další potok už je připravený.

A tím se dostávám k té smyčce, o které jsem již hovořila. Když jsem byla jednou pracovně v našich lesních školkách pro sazeničky jedliček a tisů, najednou jsem si uvědomila, že stojím v té samé školce, ve které jsem na základní škole s panem učitelem Veselým plela. Smyčka se uzavřela. V současnosti kromě plánování a přípravy revitalizačních projektů vedu i terénní environmentální programy pro děti a snažím se je nadchnout, protože jednou s některým z nich budu určitě spolupracovat.

Co byste ústecké univerzitě popřála k jejímu výročí?

Univerzita je mladá, krásných 25 let. Proto bych jí přála, aby se jako mladá i chovala. Aby byla přístupná novým výukovým metodám a postupům, otevřená současné poptávce a schopná pružně měnit zažité stereotypy. To proto, aby do ní přicházeli studenti kreativní se svobodnými dušemi, a mohli tak rozvíjet nejen sebe, ale i budoucí podobu univerzity. Hlavně UJEP přeji, aby z ní odcházeli lidé, kteří vědí, že mohou měnit svět k lepšímu.

Členové týmu
Projekty