JK
Jiří Kovanda
Fakulta umění a designu
JJiří Kovanda je jedním z nejvýznamnějších českých konceptuálních umělců a vedoucím Ateliéru performance na FUD UJEP v Ústí nad Labem. Současně působí také jako odborný asistent na pražské AVU, kde vyučuje již od poloviny devadesátých let v ateliéru Malby II. V normalizačním Československu začínal s performativním uměním, po sametové revoluci se stal českou ikonou režimem potlačovaného aktuálního umění. Podle žebříčku J&T Banka Art Index je Jiří Kovanda nejvýznamnějším českým umělcem narozeným ve 2. polovině 20. století.

Jaké věci máte nejraději pro použití do Vašich instalací?

Nejraději mám prostě všední nenápadné věci. V naprosté většině již použité předměty každodenní potřeby, věci z domácností, nábytek, ale i to, co se běžně používá v galeriích. Také často využívám to, co se dá jíst. Taková práce je nepředpokládaný zásah do „osudu“ těch věcí, výhybka, díky které se dostávají na kolej, na kterou by se normálně nedostaly. Získávají „nový“ prodloužený život, můžeme je vidět ostře ve světle, které by na ně jinak nedopadalo.

 

“Když chcete opakovat to, co už se osvědčilo, jste na nejlepší cestě ke stereotypu.”

Ve Vašich dílech můžeme najít spoustu ironických prvků a životního nadhledu. Jak si uchováváte stále „čistou hlavu“ a životní energii? Máte nějaký osvědčený postup, jak nebýt jen tuctovým, komerčním umělcem, ale dokázat stále veřejnost něčím překvapit?

To je důležitá otázka pro každého. Přál bych si, aby to tak bylo. K tomu ale nikdy nemůže vést nějaký osvědčený postup. Právě když chcete opakovat to, co už se osvědčilo, jste na nejlepší cestě ke stereotypu.

Jak hodnotíte uplatnění současných studentů?

Uplatnění absolventů uměleckých škol na trhu práce je téměř nulové. Otevřeně o tom s uchazeči mluvím. Avšak hlavním smyslem tohoto studia není uplatnění na trhu práce, ani „vychovávání“ špičkových umělců. Hlavním smyslem je kultivace společnosti, otevírání dveří možnostem, které naše každodenní životní praxe neskýtá.

Vy jste žádnou školu uměleckého charakteru nevystudoval, preferujete tedy „školu života“?

Nepreferuji, to bych na žádné škole neučil. Škola skýtá studentům skvělé prostředí pro jejich tvůrčí rozvoj, pro rozšíření obzorů, a to nejen v komunikaci s pedagogy, ale hlavně tím, že jsou součástí určitého společenství a mohou neomezeně sdílet zkušenosti a energie s ostatními, kteří se zaobírají podobnými věcmi.

Čemu se věnujete v současnosti?

Ničemu speciálnímu. Věnuju se tomu, čemu už řadu let. Rád se potkávám se studenty na dvou uměleckých školách a občas udělám výstavu.

Členové týmu
Projekty